PhDr. Michaela Peterková – otevřené dveře

Přijďte si se mnou popovídat!

Chcete se mě na něco zeptat, něco mi sdělit?

Vždy jednou za čas jsem Vám k dispozici – online, zdarma a ráda.

Naposledy proběhly otevřené dvěře 15.06.2016 od 13 do 14 hodin
A to byl také poslední termín Otevřených dveří, vysvětlení je zde

Michaela Peterková

 

Bavte se a sdílejte:
  • MÍŠA

    Dobrý den.chtěla bych se Vás zeptat a poprosit zda by jste mohla odepsat na mé otázky.mám problémy asi 10 roku a pocit že mě lidi sleduji z oken kdyz třeba dělám na zahradě nebo jdu s košem do popelnice,koukam do oken a nikdo tam není.Je to normální.pak mám ještě jeden pocit že kdyz jdu po chodníku motá se mi hlava a nohy a táhne mě to k plotu a bojim se že upadnu mam strach když jedou auta vedle mě…děkuji předem za odpověds pozdravem MÍŠA,už se s tim léčím rok a beru prášky Rivotril,Apo venlafaxyn.

    • Michaela Peterková

      Dobrý den,
      úplně běžné to asi není a hlavně je vidět, že Vás to obtěžuje. Bude to něco z okruhu nadměrné podezíravosti nebo vztahovačnosti. Chtělo by to Umět si říct „no a co, ať mě klidně pozorují“, jenže to asi nebude tak lehké, viďte?
      S tím motáním během chůze to bude nejspíš související problém. Asi na to začnete myslet, co kdybyste se zamotala a spadla pod auto, pak se začnete pozorovat, jestli jdete správně, no a jakmile se člověk začne soustředit na tak automatickou činnost, jako je chůze, zaručeně začne zakopávat, motat se apod.
      Možná byste kromě léků mohla vyzkoušet psychoterapii, nejlíp asi KBT – s tou chůzí by Vám mohla docela pěkně pomoct.
      Hodně štěstí! Michaela Peterková

  • Michaela Peterková

    Já to dělám taky tak:) A počítám s tím při nařizování budíku, který si dávám na trochu dřívější dobu. Někomu tohle ranní „povalování“ zhoršuje náladu, ale pokud nic takového nepozorujete, klidně to nechte, jak to je. Kdybyste to chtěla změnit, naplánujte si nějakou lákavou odměnu za to, když vstanete hned po rpvním zazvonění.

  • Roman

    Mám na depresi doporučené elektrošoky. Udělají ze mně dementa nebo se nemusím bát? Díky

  • Michaela Peterková
  • Michaela Peterková

    diskuse otevřena

  • veronika

    Prosím o radu!!!
    S manželem se známe 22 let, manželé jsme 17 let a máme syna nyní 3roky
    manžel dítě moc chtěl, ale od narození syna se začal odcizovat a vše nechávat na mě, přišlo mi jakoby měl předtím masku a něco hrál jen aby docílil svého a zařadil se mezi „normální lidi“ co mají dítě, aby měl taky dítě a udělal si čárku.
    Postupně se situace hrotí – odklání si svojí výplatu, mě dotují rodiče a mám si žít z našich životních úspor na bydlení, které jsem mu prý vzala – ano, mám úspory na bydlení na svém účtu a ty tam držím, protože manžel by je postupně vybíral a dotoval své potřeby a společné úspory na bytovou potřebu by již nebyly. Manžel nebyl zvyklý na šetření a protože jsme oba pracovali a vydělávali, tak potřeby byly plněny. Máme malý byt (syn nemá vlastní pokojíček, což mě trápí a manželovi je to jedno), byt je na hypotéku, takže vlastně i tak jen dluhy, protože úspory nedosahují výše dluhu na hypotéce. Manželovi bylo 43let a mě je 37. Další dítě nechce, starat se nechce, vlastně nevím co chce a když se ho ptám, tak kloudnou odpověď nedostanu. Trápí mě to a chci zachovat rodinu. Syn se narodil a mužovi za 3 měsíce bylo 40let.Mám pocit, jakoby to byl nějaký zlom v jeho hlavě a nyní se jen snaží si vymýšlet aktivity, aby nemusel se zdržovat doma a něco doma dělat. Jinak o sobě stále tvrdí jak je rodinný typ (dříve jsme byli stále spolu a s naším psem, od doby co máme dítě z domova utíká). Malý stále mluví máma-táta, chce nás oba a je spokojený když jsme spolu, což bohužel moc nebývá. Jinak mi manžel sprostě nadává a i když se dohodneme na společném víkendu a programu, tak druhý den to neplatí a udělá si to podle sebe, jak má náladu a chuť a jinak tvrdí že je zodpovědný. Nedovoluji si nějakého označení, ale v souvislosti s manželovým chováním jsem již hledala „psychopatické chování“. Do manželské poradny ani jinému odborníkovi jít nechce, prý on to nepotřebuje. Děkuji za Váš názor a budu ráda, za jakoukoli Vaši odbornou radu, Veronika

    • Michaela Peterková

      Dobré odpoledne, Veroniko,
      jestliže se chování Vašeho manžela změnila – tj. dřív byl jiný, tak co tu změnu mohlo způsobit? Nabízejí se podle mě dvě věci:
      1. Narození syna
      2. Krizka středního věku
      (nebo kombinace)
      Bez rozhovoru s manželem to těžko rozkódujeme, ale potenciál té krize středního věku bych nepodceňovala, má to někdy sílu jako puberta.
      Co je zásadně špatné, to je nedodržování dohod.
      No, jestliže manžel nic dělat nechce, jste na to sama. Takže zapátrejte v paměti – kdy to mezi Vámi jakž takž fungovalo? (Míněno v téhle poslední době, kdy je to spíš horší než lepší.) Kdy byly nějaké světlé chvilky? Co jste zrovna dělali? Jaké byly okolnosti?
      Tohle napoví, co eventuálně dělat, co podpořit.
      Tohle hledání světlých chvilek je technika, kterou zvládnete, i když ten druhý nespolupracuje. JInak je to těžké. V podstatě všechny intervence vyžadují zapojení obou. Obecně pomáhá šetřit kritikou a poukazovat spíš na to, co je ok (je to hrozně těžké, když Vám ten druhý leze na nervy a máte pocit, že dluh je na jeho straně). Jenže kritika jen hrotí neuspokojivou situaci.
      Pokud by se Vám chtělo číst, je výborná knížka od Johna Gottmana – Sedm principů spok. manželství.
      A určitě zkuste ty světlé chvilky.
      Hodně štěstí!
      Michaela Peterková