Dotýkáte se 🥀 emočních hlubin? Chcete porozumět smutku a poznat způsoby, jak s ním 💙 zdravě zacházet u sebe i u druhých?
Smutek je nejzákladnější emoce, která provází každou lidskou bytost. Díky smutku oceníme důležité věci ve svém životě a smíříme se ztrátami. Můžeme kvůli němu ale také hodně trpět, stáhnout se do sebe, izolovat od ostatních a přijít o životní energii.
Jsou vaše vztahy nádherně sladěný tanec, nebo v nich pravidelně drhnete o nejistotu, nedůvěru, nadměrnou závislost, hádky o nesmysly, pocity nepochopení a jiné bolavé věci? A co váš vztah k sobě – ladí to uvnitř, nebo je to spíš jak tancovat salsu na ostré skále?
Dotýká se vás nějak vztek vlastní nebo cizí? Chcete pochopit, co ho způsobuje, a jak ho udržet pod kontrolou?
Vztek je důležitá emoce, se kterou se setkáváme každou chvíli. Díky vzteku si můžeme 🙅 obhájit své hranice, ale taky se jím dá slovně nebo fyzicky ublížit😥 Když člověk vztek potlačuje, ničí si zdraví 🫀 Vztek můžeme namířit i 😫 proti sobě a často to děláme.
Všichni chceme hezké vztahy, ale je hrozně těžké překonat u sebe nebo partnera potíže, které se opakují a u kterých nevíme, jak na ně.
Hezké i problematické vztahy pramení v našem dětství, v tom, co jsme zažívali v rodině 👪
Zvu Vás na 📺
online kurz OD KOLÉBKY DO DOSPĚLOSTI
„Tak, a dneska už nic,“ říkám si po dobré večeři. Za hodinu, za dvě ale začne silně účinkovat
🔊 Nádherný postup podle Phila Stutze si pusťte tady:
📃 Chcete pracovní list se shrnutím a cvičeními? Přidejte se k mé komunitě 🦉 – za vlídné měsíční předplatné dostanete nejen pracovní list, ale i pravidelnou prémiovou dávku psychologie. A ještě
podpoříte mou práci
Newsletter ze srpna 2019
Hezký den!
Máte ve svém okolí člověka, který notoricky zapomíná plnit, co Vám slíbil? Nebo kdo stále chodí pozdě? Když se snažíte na něčem dohodnout, donekonečna váhá a nechává vás v nejistotě?
newsletter ze sprna 2019
Hezký den! Jak se Vám dnes dýchá?
A proč se tím vůbec zabývat? Dýchání je přece automatické a vzduchu si vážíme tak málo, že o ignorovaném člověku říkáme „On je pro mě vzduch“. (Napadá mě, že lidi z ponorek nebo Mezinárodní vesmírné stanice to neříkají, nebo jestli, tak v úplně opačném významu.)
newsletter z července 2019
Hezký den – v dnešním Zpravodaji najdete deset tipů na zkažení dovolené. Kdo chce kam, pomozme mu tam, takže je na Vás, jak s nimi naložíte:) Jdeme na ně:
(newsletter z května 2019)
„Jak to jako myslíš, že přijdeš pozdějc!? To nemyslíš
vážně!“
„To je ale hrozný, zas ta kolona, já se zblázním!“
„Jestli se mi to zas nepovede, jsem fakt úplně k ničemu.“
Podobné myšlenky, ať už vyslovené nebo „jen“ myšlené, jsou vstupenkou
do zóny úzkosti, nervů a nespokojenosti.
Dám vám dnes návod, jak na ně.
Pokud chcete zažívat nespokojenost se sebou, druhými a světem kolem, jedna z
nespolehlivějších
cest k ní je cesta nároků, nejlépe
nároků přehnaných. Tyto nároky mají jednu společnou věc – obsahují nějaké to
„musení„:
Já musím (v tomhle uspět, i kdyby nevímco)
Ty musíš (být doma, když já to chci)
On musí (vždycky pozdravit (i když mě přehlédne))
Ona musí (okamžitě a natrvalo zmizet) (bradavice)
Ono musí (být k sehnání) (máslo v akci)
My musíme (řešit všechno v klidu a s nadhledem)
Vy musíte (jednat s námi s patřičným respektem)
Oni musí (všechno zařídit k mé spokojenosti)
A jestli ne, tak to teda ne, to bude
hrůza, konec, zblázním se.
I v úvodních výrocích je vždy nějaké to MUSÍ (nebo jeho siamské dvojče NESMÍ).
Zkuste si je v nich najít, než budete číst dál.
Třeba takhle:
„Jak to jako myslíš, že přijdeš pozdějc!? To nemyslíš vážně!“ > Ty
prostě musíš přijít normálně! / Nesmíš přijít později.
„To je ale hrozný, zas ta kolona, já se zblázním!“ > Ta kolona
tady nesmí být! Mám přece nárok
projet plynule.
„Jestli se mi to zas nepovede, jsem fakt úplně k ničemu.“ > Musím
to zvládnout, jinak jsem
k ničemu.
Všelijaká naše MUSÍ / NESMÍ se vztahují k
nám samým, ke druhým lidem, nebo ke světu. Jsou
to přehnané požadavky a jejich splněním podmiňujeme svou existenci a spokojenost.
Když je budete používat často a v řádné síle, pocítíte vlastní nedostatečnost, pohrdání druhými a naprostou nespokojenost se
stavem věcí vezdejších.
Jenom bábovky, co to nevydrží a chtějí se cítit líp, změní tyto nároky na preference:
„Byla bych radši, kdybys přišel dřív, ale pokud to nejde, zařídím se podle
toho.“
„Kolona, nepříjemná věc. Ještě že s sebou mám čtení, nějak to vydržím.“
„Udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo. Když to nevyjde, naštve mě
to, ale asi to nebude konec světa.“
A vůbec si hlídají, o čem všem si myslí, že to musí nebo nesmí být, protože
toho je ve skutečnosti strašně málo.
Jsou i rozumná MUSÍM – Musím donést nemohoucí
mámě oběd, Musím pozorně řídit, Nesmím krást šampony. Tyto rozumné
příkazy/zákazy se týkají oblastí jako je přežití (sebe a druhu) a v té
souvislosti
základních (skutečně jen základních) společenských norem.
Ale těmito nuancemi si nekomplikujte život, a pokud chcete v bahýnku
nespokojenosti honit své pochodující nervy, cpěte MUSENÍ, kam to jen půjde – a
ono to půjde 😉
Poslední květnový a důkladně zalitý pozdrav (spolu s pár odkazy níže) posílá
Michaela Peterková
