Morální vývoj – jak posuzujeme dobro a zlo

Klíčovým problémem morálky je otázka „dobra“ a „zla“, resp. „správného“ a „špatného“. Filozofie, resp. etika řeší problém morálky snad po celou dobu od svého vzniku s tím, že se zaměřuje spíše na to, jak by lidé jednat měli. Psychologie se zase snaží zjistit zejména to, proč lidé jednají tak, jak jednají. >>> Pokračování textu >>>

Číst dál

Ego-obranné mechanismy

Obranné mechanismy zná a používá nejspíš každý z nás. Příklad: Usilujeme o získání pro nás velmi prestižního pracovního místa, zúčastníme se výběrového řízení a pak nám přijde oznámení, že jsme nebyli úspěšní a místo bude obsazeno někým jiným. Možnou reakcí je zamyšlení se a přiznání si nějakého nedostatku s tím, že na jeho odstranění zapracujeme, abychom příště uspěli lépe. Nebo si řekneme něco v tom smyslu, že jsme o to místo zas až tak nestáli, protože je to daleko, nebo že tam je divný šéf a stejně nenabízeli kdovíjaký plat … takže se vlastně vůbec nic nestalo, když to nedopadlo. Reakce tohoto druhého typu odpovídá použití obranného mechanismu. >>> Pokračování textu >>>

Číst dál

Ublížíte na povel?

Přibližně před 50 lety zrealizoval Stanley Milgram experiment zaměřený na výzkum krutosti a poslušnosti, čímž si mimo jiné zajistil místo ve většině učebnic psychologie. I přes některé připomínky zejména etického charakteru se tento experiment stal klasikou a je stále velmi inspirativní. Milgrama zajímalo, zda lidé dokáží „na povel“ ublížit někomu jinému, koho vůbec neznají (na rozdíl od ubližování z nenávisti k někomu konkrétnímu). Co byste řekli – jsou krutost a agresivita výsadou nějak specificky disponovaných lidí, nebo jsou takových činů schopni i lidé „slušní“, „normální“ – pokud se jim poručí? >>> Pokračování textu >>>

Číst dál