Přeskočit na obsah

Spánek z hlediska neurofyziologie

HypnogramSpánek je základní biologickou potřebou člověka; je opakem bdění a přestože subjektivně jde o dobu klidu a odpočinku, pro naše tělo to platí jen částečně. Z hlediska nervové soustavy je spánek vysoce aktivním dějem. Je charakterizován minimálním výskytem pohybů těla, sníženou reaktivitou na zevní podněty, reverzibilitou (tj. přechází k bdění) a střídáním spánkových epizod. Většina dospělých lidí spí 7-8 hodin denně s tím, že zde existují značné rozdíly a za normální rozpětí se považuje cca 4-11 hodin.

Spánek je regulován několika mechanismy:
:: homeostaticky – závisí na předchozím spánku a aktivitě
:: cirkadiánním rytmem – organizuje střídání spánku a bdění během 24 hodinových denních cyklů
:: v prostředí, kde člověk nemá možnost pozorovat střídání dne a noci, dochází zpravidla k prodloužení periody na 25 hodin (méně často ke zkrácení na 23)
:: u dítěte funguje před cirkadiánním rytmem rytmus na základě potřeby příjmu potravy – tzv. prandiánní rytmus
:: o strukturovanosti a důležitosti cirkadiánního rytmu svědčí fakt, že nedávno vznikl obor zabývající se rytmicitou lidských funkcí – chronobiologie
:: ultradiánním rytmem – řídí přechody mezi NREM a REM spánkovou fází (dosud poměrně málo prozkoumaný)

NREM a REM spánek

Rozlišují se dvě fáze spánku – NREM a REM (NREM = no rapid eye movements = spánek bez rychlých očních pohybů; REM = rapid eye movements = spánek doprovázený rychlými očními pohyby). Vždy jedna fáze NREM a jedna REM tvoří dohromady jeden spánkový cyklus, který u člověka trvá přibližně 70-100 minut (u kočky 20 a u myši 7 minut). REM-fáze v jednom cyklu probíhá zpočátku po dobu cca 5-12 minut. K ránu se NREM spánek stává mělčím a zkracuje se; naopak se prodlužují REM fáze.

NREM spánek vzniká sekrecí serotoninu, ukončení této fáze zabezpečují enzymy, které serotonin odbourávají. Pak nastupuje NA (noradrenalin), který se uplatňuje při fázi REM, a když je katalytickým působením příslušných enzymů zbaven aktivity, jsou opět vytvořeny předpoklady pro účinek serotoninu.
NREM spánek je vývojově starší než REM; objevil se před asi 180 mil. lety, kdy začal sloužit úspoře energie v klidové noční fázi dne. REM fáze přišla o asi 50 mil. let později. Svědčí o tom skutečnost, že REM spánek se nevyskytuje u obojživelníků, plazů ani nejprimitivnějších savců.

Hypnogram

Mozek ve spánku

Na spánku a souvisejících procesech se podílejí hlavně tyto mozkové struktury – mozková kůra, limbické struktury, difúzní thalamický systém a retikulární formace (RF) mozkového kmene. Mozková kůra vyhodnocuje příchozí informace a aktivizuje příslušné fyziologické pochody. RF, resp. ascendentní retikulární aktivační systém je důležitý v probouzení. Bez impulsů z RF by se mozková kůra nacházela ve stavu trvalého „spánku.“
Během REM spánku roste aktivita v oblasti Varolova mostu, v limbickém systému (amygdala, septum, hippokampus), v některých thalamických jádrech, v bazálních gangliích, zrakové a části spánkové kůry; v NREM spánku aktivita v těchto oblastech klesá.

Mozek spícího člověka dovede rozlišovat význam sluchových podnětů – oslovení vlastním jménem aktivizuje levostrannou amygdalu a levostrannou prefrontální kůru více, než neutrální výraz (prefrontální kůra = asociační kůra čel. laloku).
Obecně ve spánku převažuje činnost parasympatiku, klesá krevní tlak i dechová a tepová frekvence.

Průběh spánku – spánkové fáze

Aktivní bdělý stav je kortikálním elektroencefalogramem charakterizován frekvencí 16-25 Hz (beta vlny) a napětím 10-30µV.

Alfa vlny o frekvenci 8-12 Hz (20-40µV) provázejí stav relaxované bdělosti, s rostoucí ospalostí se frekvence zpomaluje. Člověk bdí asi 5% doby spánku.

NREM (telencefalická fáze)

NREM 1 – theta vlny 4-7 Hz (amplituda 50-70µV), pomalé pohyby očí; celkový podíl na spánku asi 5%
NREM 2 – spánková vřeténka (krátké úseky vln 12-16 Hz) a K-komplexy (osamocená vysoká amplituda až 200µV, mírný a kolísavý svalový tonus; 50% celk. doby spánku
NREM 3 – delta vlny 0,5-2 Hz (75+ µV) tvoří 20-50% (5-10% spánku)
NREM 4 – delta vlny 0,5-2 Hz tvoří >50%, nejvyšší práh probuzení (10-15% spánku)
(NREM 3 a 4 – tzv. pomalovlnný – hluboký – spánek)
pozn.: Hz udávají počet kmitů za vteřinu; vlna je krátkodobá změna napětí a amplituda je vzdálenost vrcholu vlny od základní osy.

REM (rhombencefalická fáze)

:: vlny mají nízkou amplitudu (napětí) a smíšené frekvenční spektrum, u dospělého činí asi čtvrtinu celkové doby spánku (u novorozence 50%, ve stáří 15%)
:: EMG (svalová) aktivita klesá na velmi nízkou úroveň – svalová atonie – téměř všechny hlavní volní sval. skupiny jsou paralyzovány prostřednictvím postsynaptické inhibice motorických neuronů v mozkovém kmeni a míše
EOG (elektrookulogram – informuje o očních pohybech)
:: nepravidelné, rychlé oční pohyby, které znamenají, že se aktivizují myšlenkové procesy; aktivita korových neuronů je obdobná, jako v bdělém stavu – mozek tedy pracuje podobně, jako ve dne, ale s tím rozdílem, že nemá přísun žádných vnějších podnětů a jeho činnost není ovlivňována vůlí a rozhodováním
:: do této fáze je lokalizována většina snů, o jejichž významu se doposud spíše spekuluje; jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení, že mozek v REM fázi zpracovává denní informace, konsolidují se pamětní stopy a při snění nám je umožněno do těchto procesů nahlédnout
:: někteří badatelé hypotézu o konsolidaci paměti odmítají a tvrdí, že REM spánek má mozku zajišťovat stimulaci
:: v r. 2000 zjistili izraelští lékaři (dr. Lavie a další), že během REM fáze dochází k významné konstrikci (smrštění) periferních cév, což dali do souvislosti s faktem, že k většině srdečních selhání ve spánku dochází v ranních hodinách, tedy v době, kdy přibývá REM spánku; vazokostrikce totiž způsobí zvýšenou námahu srdečnímu svalu; momentálně se pracuje na systému včasné detekce blížícího se srdečního selhání ve spánku
potlačení REM:
:: pokud je člověku znemožněn REM-spánek, tj. je-li při jeho nástupu probouzen, dojde u zdravého jedince k rebound fenoménu – následující nerušenou noc se vyskytne více REM-spánku, než obvykle
:: u pacientů s primární depresí však potlačení REM spánku souvisí se zlepšováním nálady

Polysomnograf

Funkce spánku

:: konsolidace paměti – zejména. REM fáze, kdy si člověk přehrává nové události a nově naučené dovednosti; potlačení REM spánku zhoršuje následné provádění paměťových úloh
:: konsolidace změn v neuronálním systému – spánek má velký význam hlavně v dětství pro vývoj mozku
:: NREM – proteosyntéza (výroba bílkovin) sloužící mj. k obnově buněk; uvolňuje se růstový hormon, lehký spánek a bdění jeho uvolňování naopak potlačují
:: regenerace – zjednodušeně lze říct, v NREM spánku regeneruje tělo, v REM mozek

Ve spánku (a ve tmě) se také tvoří hormon melatonin (= hormon tmy, hormon mládí), který brání kumulaci volných radikálů způsobujících mimo jiné stárnutí organismu. Nedostatek melatoninu způsobuje některá nádorová onemocnění a jeho dostatek naopak působí protinádorově. K tvorbě melatoninu je nutně zapotřebí tma, či přesněji nepřerušovaná tma. Pokud posvítíme v blízkosti spícího člověka, zastaví se produkce melatoninu až na dvě hodiny. Není potřeba děsit se z několika takových epizod, nicméně dlouhodobý režim, který je z hlediska melatoninu nekvalitní, se může za několik let projevit.

Patologie – poruchy spánku

V současné době je známo přes 90 poruch spánku. 50% lidí některou z nich trpí občas a/nebo v lehčí formě, kolem 13% lidí má vážný problém. Narušený spánek samozřejmě snižuje kvalitu života a kromě toho má důsledky i z celospolečenského hlediska. Podle údajů WHO přišla Spojené státy v roce 2000 snížená produktivita práce vlivem nedostatečného a/nebo nekvalitního spánku na 18 mld. USD. Rovněž významně narůstají somatické problémy a odhaduje se, že za polovinu všech smrtelných dopravních nehod zodpovídají ospalí řidiči.

Dělení poruch spánku

Dyssomnie – dlouhodobé poruchy spánku – nedostatečné množství a/nebo kvalita spánku
:: insomnie – nízká kvalita nebo množství sp. – potíže s usínáním, probouzením se
:: hypersomnie – nadměrná ospalost přes den (za normální porce předchozího spánku, ne kvůli probdělé noci), dlouhé probouzení se
:: porucha rytmu spánek-bdění – potřeba spánku v době, která výrazně neodpovídá normálním vžitým zvyklostem
:: narkolepsie – spánkové ataky přes den, krátkodobé; někdy motorické obrny, kataplexie (výpadek svalového tonu), hypnagonické halucinace
:: poruchy spojené s dýcháním – příliš mnoho apnoických (apnoe = krátkodobá zástava dechu) epizod, člověk o nich neví, ale pořádně se nevyspí – pořád se v noci budí

Parasomnie – stavy porušeného vědomí, kde se kombinují jevy spánku a bdění
:: náměsíčnost – somnambulismus – vstávání a chození (4. fáze NREM), následná amnézie
:: noční děsy – zážitky děsu a paniky, křik, vegetativní příznaky (4. fáze NREM)
:: noční můry – probouzení se ze snu, čl. si dobře pamatuje jeho obsah; úzkost, ohrožení (REM)

PhDr. Michaela Peterková
www.psyx.cz

Doporučuji:
Online test spánku – Test odhalující poruchy spánku a váš potenciál ke zdravému spaní
www.spanek.psychoweb.cz – webové stránky o zdravém spánku, nespavosti a léčbě poruch

1 komentář na “Spánek z hlediska neurofyziologie”

  1. Přehledně napsané, hlavně část o tom, že spánek je z pohledu nervové soustavy vysoce aktivní děj — to je věta, kterou by si měl přečíst každý, kdo považuje spaní za ztracený čas.

    Doplnil bych k té struktuře jeden jev, který vysvětluje častou stížnost „spal jsem osm hodin a jsem rozlámaný“: mikroprobuzení. Jde o krátké přechody do bdělosti v řádu sekund, na které si člověk ráno nevzpomene, protože se do paměti neuloží. Přesto přeruší probíhající cyklus a hluboká fáze se musí nabíhat znovu. Subjektivně tedy spánek proběhl, objektivně se rozpadl na kusy.

    Spouštěčů je víc — zvuk, teplota, dýchací potíže — ale jeden se přehlíží úplně, protože je pod člověkem: podložka. Když tělo v jedné poloze začne tlačit na rameno nebo kyčel, nervový systém to vyhodnotí jako podnět k přetočení, a přetočení bez probuzení proběhne jen zčásti. Čím hůř matrace odpovídá hmotnosti a oblíbené poloze, tím častěji se to opakuje.

    Praktický rozlišovací test bez laboratoře: pokud se člověk budí unavený i po nocích, kdy šel spát včas a nic ho nerušilo, ale po pár dnech na jiné posteli (dovolená, návštěva) se cítí líp, je pravděpodobně na vině podložka, ne cirkadiánní rytmus. Opačné pořadí ukazuje na rytmus.

    Zajímalo by mě, jestli se v novějších pracích počítá s tím, kolik mikroprobuzení za noc je ještě fyziologických. Slýchám čísla od pěti do dvaceti za hodinu a přijde mi, že se ta hranice dost posunula.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *