Restart
Jason Fried a David H. Hansson
Progresguru, 2013
Nečtu moc knih o podnikání, ale Restart mě zaujal příslibem „civilního“ pojetí a určitým přesahem do mé domény, oblasti psychologie. Své hodnocení rozdělím do dvou zřetelných bloků – obsahu a formy. Natolik se totiž mezi sebou ve své kvalitě liší.
Nejprve k formě, ať si to lepší necháme na konec.
Knihu Restart jsem „četla ušima“ – v audiopodobě. Namluvená je profesionálním dabérem, takže by člověk neočekával komplikace. Pravda je, že nahrávka je prostá jakýchkoli řečových vad, mlaskání, hlasitých nádechů a podobných „bonusů“, které bychom tam asi vnesli my, řečníci bez potřebné průpravy. Potud dobrá. Ale po deseti minutách poslechu proudu řeči se člověk cítí jako bombardovaný papírovými krabicemi a chce se mu utéct.
Michal Švarc asi u čtení myslí na to, co bude večeřet nebo kam pojede na hory. A jestli ne, rozhodně to tak vypadá. Přednes je plochý, naprosto nic z něj nevystupuje. Nepoužívá ani žádné „dramatické pauzy“, které by zvýraznily určité myšlenky. Slova vypouští jako kulomet – pořád stejně a … prostě pořád.
Vše tvoří jeden obrovský blok. Představte si knížku bez odstavců a mezer kolem nadpisů kapitol. Všechno v jednom řádku, stejným písmem, stránku za stránkou. Jestli to tak interpret četl nebo to následně způsobil střihač, těžko říct, ale každopádně není někdy lehké identifikovat místa, kde jedna část končí a druhá začíná; někdy to vyznívá až nechtěně komicky. Zde jsou dva příklady:
„… Komentář ‚Bez komentáře‘ je zakázaný. Omluvte se způsobem, jakým by se omluvil obyčejný smrtelník a podrobně vysvětlete, co se vlastně stalo. Upřímně se zajímejte o dopady události na zákazníky a potom si je ověřte. Rychlost mění vše od základu. Váš hovor je pro nás nesmírně důležitý. Oceňujeme vaši trpělivost. Průměrná doba čekání je asi šestnáct minut. Tak s tím běžte do háje.“
„… Menší věci se totiž snáze plánují. I tak bude odhad nejspíše zatížen chybou, ale určitě chybou o hodně menší, než kdybychom odhadovali velký projekt. Pokud něco trvá dvakrát déle, než jsme mysleli, je lepší, jedná-li se o malý projekt, který se dostane jen do skluzu několika týdnů. Než když máte před sebou velký projekt zpožděný několik měsíců. Veškeré časové plány proto rozdělujte na menší úseky. Namísto velkého projektu v délce dvanácti týdnů vytvořte raději strukturu dvanácti jednotýdenních. Namísto hádání, pardon, odhadování délky úkolu na třicet a více hodin jej rozdělte na několik realističtějších bloků, třeba od šesti do deseti hodin. A potom dělejte jeden krok za druhým. Dlouhé seznamy nebudou nikdy hotové. Začněte dělat jen krátké seznamy úkolů. To-do list. Dlouhé seznamy totiž nakonec zapadají prachem. …“
Má kritika nevychází z toho, že bych byla apriorním odpůrcem audio-knih. Namluvenou beletrii občas ráda poslouchám. Kdyby se interpret inspiroval u svých (aspoň trochu) intonujících kolegů, a nahrávce by přibyly dvě tři minuty (tím, že by se občas vložila půlvteřinová pauza), mohl být výsledek o mnoho stravitelnější.
Nyní k obsahu. Autoři Jason Fried a David H. Hansson založili (v tom dobrém smyslu) malou a úspěšnou softwarovou společnost. V knize se často odkazují na vlastní podnikání a nabízejí své zkušenosti. Kniha je psaná velmi jednoduše a srozumitelně. Pro lidi, kteří cítí, že by chtěli vlastní byznys, že už je otravuje předstírat práci pro někoho jiného, nabízí hodně motivace a dobrých rad do začátku.
Fried a Hansson přitom nejdou do žádných extrémů. Neříkají, ať seknete s prací a jdete za svými sny. Namísto toho provokují tím, že byste mohli začít třeba tak, že budete pracovat dvě hodiny každý večer místo koukání na televizi. Své nudné zaměstnání si můžete ponechat, než váš nový byznys ukáže svou životaschopnost.
V knize najdete mnoho momentů, které vám budou znít podvědomě, jen jste si je možná zatím neuvědomili do důsledků. Například že říct „To je snadné“ nám jde mnohem líp ve směru k druhému člověku než k sobě. „To je snadné, ty to zvládneš“ opravdu není dobrá věta, když chceme motivovat své kolegy a pracovníky.
Mnoho inspirujících informací se týká zákaznického servisu. Fried a Hansson radí netutlat průšvihy – raději je přiznat z co nejvyšších míst ještě předtím, než o nich začnou psát zákazníci do diskusí či novináři do novin. Přiznat a zajistit nápravu. Další dobrou technikou je přebírat zodpovědnost za omyly. Když vám člověk na zákaznické lince řekne „Omlouváme se vám…“, nezní to tak dobře, jako když jedno písmeno vypustí: „Omlouvám se vám…“ A k tomu by měl přidat pochopení, prostě pustit do byznysu trochu člověčiny.
Nečekejte žádné „fígle“, jak rychle zbohatnout a mačkat ze zákazníků co nejvíc peněz. Restart jde poctivou cestou práce, která má smysl, kterou děláte s nadšením a jak nejlíp umíte a v níž je zákazník a jeho užitek středem všeho dění. Pokud vám tohle zní dobře, najdete v Restartu cenné informace.
4.3.2015 odpoledne: Z Progresguru dorazila informace, že tuto audioknihu právě upravují. Úroveň formy se tak snad přiblíží úrovni obsahu. Pak bych mohla těm, kdo raději poslouchají, než otáčejí stránky, Restart v audio podobě doporučit.
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz, 4.března.2015
