Myslíte, že negativní emoce jsou opakem pozitivních?
Že když se člověk zbaví strachu nebo deprese, je pak spokojený?
Na první pohled se zdá, že v obou případech musí znít odpověď „ano“. Jenže nezní. V dnešním Zpravodaji si vysvětlíme překvapivý fakt ohledně pozitivních a negativních emocí.
K čemu nám vlastně jsou emoce? Vy, kteří jste četli 10 tajemství psychické imunity (nebo jinou psychologickou literaturu), to víte. Emoce hodnotí a radí: Tohle je dobré, tamto je špatné. Tohle vyhledávej, tamtomu se vyhni.
Všechny emoce jsou z tohoto pohledu legitimní a pravdivé (jejich projevy se samozřejmě ale učíme kultivovat).
Pokud jde o druhy emocí, můžeme je dělit mnoha způsoby; klasikou je dělení na pozitivní a negativní emoce. A tady to začíná být zajímavé.
Intuitivně máme za to, že pozitivní je opakem negativního. Mnoho terapeutů zná ovšem tento podivný efekt: Přijde za nimi klient s depresivní náladou, terapie se povede a člověk se smutku zbaví. Je pak veselý? Teoreticky by měl být, vždyť veselost je opakem smutku.
Jenže není. Často spíš působí jako prázdný. To, že se zbavíte smutku, automaticky neznamená, že budete veselí a v pohodě.
To, že zmizí negativní emoce, ani náhodou neznamená, že místo ní přijde emoce pozitivní.
Z toho všeho plynou dva praktické důsledky:
- MĚLI BYCHOM SE NAUČIT FUNGOVAT I S NEGATIVNÍMI EMOCEMI
Samozřejmě se člověk vždycky snaží negativní emoce minimalizovat, což je v pořádku, ale ne vždy to jde a když už ano, může to docela trvat.
Negativní emoce nesou také cenné informace: smutek informuje o ztrátě (díky smutku můžeme docenit, jaká ztráta nás potkala), hněv o nespravedlnosti, strach o nebezpečí a podobně.
Myslíte, že se piloti stíhaček učí, jak se v krizových situacích (třeba ve střemhlavém pádu) nebát? Omyl. Ti nejlepší se učí, jak bezvadně fungovat i ve strachu. To je nejperspektivnější přístup: prášky nebo nějaké techniky k překonání strachu mohou selhat, ale když pilot zvládá krizovou situaci i ve stavu strachu, víc už nepotřebuje.
Můžete současně pociťovat strach i odhodlání, smutek i nadhled – na pozitivní emoce nemusíte čekat, až se zbavíte negativních.
- MĚLI BYCHOM SE NAUČIT AKTIVNĚ KULTIVOVAT SVÉ POZITIVNÍ EMOCE
Pozitivní emoce nepřicházejí vždycky jen tak samy: radost, štěstí, naplnění, pocit smysluplnosti… Často máme dojem, že se stačí zbavit problémů a tohle všechno pak přijde samo. Ale znáte to určitě sami, takhle to prostě není.
Pozitivní emoce a překážky, kterým v životě čelíme, jsou na sobě do určité míry nezávislé. Potřebujeme se naučit, jak si opatřovat pozitivní emoce.
Cest k pozitivním emocím je hodně: tělesný pohyb, pomoc někomu, vděčnost, kontakt s přáteli, soupis tří dobrých věcí a mnoho dalších. (Začít se dá třeba tím, že si každý večer sepíšete tři věci, které byly ten den dobré, které se vám povedly – tento postup, jak bylo výzkumně dokázáno, snižuje u válečných veteránů výskyt deprese a zlepšuje jejich spokojenost s neuvěřitelnou efektivitou).
Nejdůležitější je tohle:
Můžeme být spokojení, i když máme hromadu problémů.
Shrnuto: Emoce informují a radí. Všechny jsou v pořádku. Negativní emoce nejsou vždy opakem pozitivních. Když se zbavíme smutku, nebudeme automaticky veselí. Můžeme ale být spokojení i uprostřed potíží. Jde se to naučit.
PhDr. Michaela Peterková
psyx.cz
Lucius Annaeus Seneca, Výbor z listů Luciliovi: Ty se na něco tolik zlobíš nebo si stěžuješ a nechápeš, že na tom není nic zlého kromě toho, že si na to stěžuješ. Jediným neštěstím je pro člověka, domnívá-li se, že je něco na světě pro něho neštěstím.
Dovolím si drobnou alegorii – emoce jsou jako oheň, dobrý sluhá, ale zlý pán. Emoce vždycky přináší určitou energii, ale je jen na nás, jak a kam tu energii vypustíme (komoří Lang: „Milosti, nenechte prchlivost cloumat svým majestátem“). Dá se to naučit – ostatně jedním z kořenů v mistrovství libovolné z asijských bojových technik je vždy schopnost kumulovat energii všech emocí v průběhu zápasu, a využít ji k účinnému a efektivnímu protiúderu.
Myslím, že to tak úplně není… že bychom měli s negativními emocemi žít, nechat si je. Emoce pocházejí z mozku a vysíláme ten pocit skrze rezonátor (srdce) jako nějakou frekvenci do okolí, do vesmíru, a co za emoci vysíláme, to tím zase přitahujeme (více téhož – dobré za pocit radosti a negativní za odpor k něčemu, za to jak se litujeme a cítíme se hrozně, v zaujatosti zlým). Proto bychom se měli aktivně negativních emocí zbavovat, vytěsňovat je. Cíleně myslet na myšlenky pozitivní, usilovně si to uvědomovat, s vděčností, prosbami, s vírou, s díky… a tímto zaujat svou mysl a přeplnit se dobrým pocitem do té míry, že pro negativa už uvnitř nebude místo, ani čas myslet na takové věci… ani vůle, vracet se k něčemu tak blbému. Budeme už někde jinde – u něčeho lepšího, u chtěné vize, v očekávání, v oparu toho optimističtějšího.
SOUHLAS….záleží na tom, která centra jsou při vyvolání emoce stimulována….libost či nelibost….
Hmm… zajímavý názor, i negativní emoce nám něco dávají, v podstatě až tak negativní vlastně nejsou… A co když to přeroste do patologie, člověk to tlumí práškama, alkoholem, chce to ukončit, ale pořád ho to stíhá a je v koncích… Pořád ho to obohacuje? Jo…, co tě nezabije, to tě posílí, ale na můj vkus je tohle moc odvážný tvrzení.
Jasně, cokoli přerostlé do patologie je už jiná kategorie. Tento článek se týká emocí vyjádřených ve zdravé intenzitě.
Máte naprostou pravdu. Čeho je moc, toho je už příliš. Žádné obohacení. Jsem už tak umlácená negativními emoceni,že už mě život nebaví.Marná snaha se s tím vypořádat. Prostě víc než rok jen samá negace. Nepomohla ani snaha řešit to práškami (alkohol negace jen zesílí),návštěva psychologa taktéž k ničemu (co by jste vlastně chtěla? vždyť ještě dýcháte,..), snažila jsem se opravdu moc, ale už rychle ubývá sil. Takže co jsou to vlastně ty „dobré“ negativní emoce? Co mi mají dát? Beznaděj do dalšího života?
měla jsem to podobně před 3 rokama … takže … Vám se stále „děje“ něco negativního, jste obětí okolností, ostatních lidí, čekáte, že jako zázrakem se „to ono“ začne dít jinak, pro Vás pozitivně. Blbé je, že ne … dokud VY nezačnete měnit Vaše vnímání, chování, jednání. Ale Vy jste se určila do role „lovec negativních věcí aneb co strašného se mi teď zase stane“, něco o tom vim. Pokud čekáte, že to přijde zvenku, tak pročekáte v negacích zbytek života. Můžete začít tím, že změníte psychologa. Já měla 4 než jsem našla toho pátého, který našel „jádro pudla“. Už jen skutečnost, že uzavřete veškerou psychologickou pomoc návštěvou jednoho, který Vám nevyhovuje (mimochodem předpokládám, že nacházení všeho negativního na psychologovi Vám jde také skvělě :)), Vám nabízí první změnu ve Vašem myšlení = ZKUSIT JINÉHO. Je jich opravdu spousta a některý Vám jistě pomůže najít mnoho jiných pohledů a možností, než tu Vaši jednu vyjetou „umlácenou“. Ale nečekejte, že se změníte za 14 dní, jak jsem si to myslela já, když jsem prozřela. Je to dlouhá cesta s mnoha pokusy, ale i s mnoha radostnými zjištěními.
Platon nám odkázal emoce jako „hodného koně“ – to jsou ty hezké a „vzpurného koně“ – ty ošklivé. Já myslím, že to je blbost.
Podle mne je pojem „negativní emoce“ zavádějící. Smutek není vítaným bratrem, je však stejně jako odstatní emoce informací o našem aktuálním naladění a navíc (zejména smutek) příležitostí k usebrání a rozhodnutí jak dál.
RadkinHonzak * pozitivní a negativní – to je jen rozdělení emocí z hlediska polarity, resp. toho, jaké pocity ta která emoce v člověku vyvolává. Obecně neexistují emoce špatné a dobré, resp. všechny jsou potřebné a tedy i správné. Pokud jde však o odezvu resp. reakci na emoci, ta může být jak správná, tak špatná. Například když má někdo při sledování brutálního násilí (např. v TV) příjemné pocity, potom jde o špatnou reakci.
Emoce se odehrávají v divadle těla, zatímco v divadle vědomí se odehrávají pocity. Tak se lze (podle Damasia) dívat na emoce. Emoce tedy jsou takové, jaké jsou. Jaké z nich vyplývají pocity, je druhá věc. Ale emoce vypovídají o našem nastavení, nikoliv o dalších kvalitách.
nemyslím si to. emoce a pocity jsou jedno a to samé. jen v těle se pocity odrážejí fyzickými/chemickými změnami.
Nevím, co si myslíte. Spíš bych diskutoval o tom, co v této oblasti platí. A to je po X letech hádek šest ZÁKLADNÍCH EMOCÍ a k tomu tedy emoce jako tělesné a pocity jako vědomé.
platí to, co jsem psal – že emoce a pocity jsou synonymum. tělesné změny/důsledky jsou až reakcí na ty psychické pocity alias emoce.
a pokud jde o vědomost pocitů, jen blázen si je neuvědomuje. jinak každý ano. pokud jste měl na mysli, že by měl člověk promýšlet příčiny těch emocí a východisek z nich, tak to možná ano, ale ne v přehnané míře, protože pak je nebezpečí, že by se sebou zabýval až příliš a zabředával do toho zbytečně moc a na zbytečně dlouho. (jinak ta vědomost přichází až zpětně – pocit, instinktivní reakce přijde dřív, automaticky, ihned).
Emoce a pocity nejsou synonymum, račte si přečíst pár věcí z poslední doby.
Nevím, kdo je podle Vás „blázen“, ale porucha zvaná alexithymie spočívá v tom, že si postižený uvědomuje jen tělesný korelát (emoci) a chybí mu k ní pocit.
myslím, že je to nesmysl, pokud je něco tělesný korelát (důsledek nějaké mozkové/emoční aktivity), pak je to už spíše pocit (pokud bych musel dělit)… například pocit chladu je primárně na úrovni tělesné a teprve následně vyhodnocen mozkem jako něco nelibého, z čeho lze mít špatnou náladu (emoci).
ale jinak mě to nedere do té míry, že bych o tom chtěl zbytečně studovat nějaké „věci z poslední doby“, nebo to dále řešit.
Pár věcí vám uteklo, třeba poznatky o velkém nervovém centru a mikrobiomu ve střevě (gut brain) a když o tom nic nevíte a navíc to nechcete studovat, tak byste mohl být zdrženlivější ve svých soudech.
Emoce je nejčastěji hnutím mysli v reakci na vnější tlak / atak / děj. Emoce úzce souvisí s pocitem… podle pocitu rozlišujeme emoce kladné (rádi si danou situaci zopakujeme) nebo záporné (tohle se nám nelíbilo, tedy se podobné situaci raději vyhneme… ideálně s klidem). Emoce mohou působit na chemii těla (kladně-radost, štěstí… či záporně-nemoc, sekundárně pak vyvolávají nové konflikty, smutek, hněv) a jako odpověď na chování po emoci přitahujeme podobné situace – zlé i dobré… takové, kterým věnujeme pozornost, energii. Závisí též na ovládnutí / usměrnění / zvládnutí emoce. Pokud tomu větší energii věnujeme („toto chci“ nebo „toto nechci“), v OBOU případech budou podobné situace znovu přicházet / stávat se / opakovat se. Dokud nepochopíme, že něco vášnivě či hloupě odmítat (z důvodů nepochopení / nepromyšlení) je nesmysl. Že je mnohem přínosnější všechno přijímat, s klidem. Děje se to, co se dít za daných okolností musí (jinak by se to nedělo), co má pro nás smysl (opakování, dokud nepochopíme), a děje se to lidmi, kteří jsou dobří či blbí přesně podle svého poznání, což se dá opět jen takto přijmout (při odmítnutí oni lepší nebudou, spíše naopak). Odmítání přináší více toho odmítaného, a navíc je rozdělením lidstva, přináší mezi lidi více bolesti a zloby.
RadkinHonzak * Nic od Damasia jsem nečetl, jeho teorie tedy neznám.
Už je to deset let v češtině, tedy absolutně žádný problém. HLEDÁNÍ SPINÓZY
RadkinHonzak * prošel jsem to až na stranu 70 – „Jestliže vás rodiče dobře vychovali, nemusíte o těchto souvislostech přemýšlet.“ – tento citát myslím dosti dobře ilustruje hodnotu a použitelnost toho díla.
Jestli jste si všiml, PŘEMÝŠLET je napsáno kurzívou. Ta věta má v kontextu zatraceně hluboký smysl. Pokud Vám to uniklo, je to škoda, ale pak nevím, proč Vás brát jako diskusního partnera.