(newsletter z května 2019)
„Jak to jako myslíš, že přijdeš pozdějc!? To nemyslíš
vážně!“
„To je ale hrozný, zas ta kolona, já se zblázním!“
„Jestli se mi to zas nepovede, jsem fakt úplně k ničemu.“
Podobné myšlenky, ať už vyslovené nebo „jen“ myšlené, jsou vstupenkou
do zóny úzkosti, nervů a nespokojenosti.
Dám vám dnes návod, jak na ně.
Pokud chcete zažívat nespokojenost se sebou, druhými a světem kolem, jedna z
nespolehlivějších
cest k ní je cesta nároků, nejlépe
nároků přehnaných. Tyto nároky mají jednu společnou věc – obsahují nějaké to
„musení„:
Já musím (v tomhle uspět, i kdyby nevímco)
Ty musíš (být doma, když já to chci)
On musí (vždycky pozdravit (i když mě přehlédne))
Ona musí (okamžitě a natrvalo zmizet) (bradavice)
Ono musí (být k sehnání) (máslo v akci)
My musíme (řešit všechno v klidu a s nadhledem)
Vy musíte (jednat s námi s patřičným respektem)
Oni musí (všechno zařídit k mé spokojenosti)
A jestli ne, tak to teda ne, to bude
hrůza, konec, zblázním se.
I v úvodních výrocích je vždy nějaké to MUSÍ (nebo jeho siamské dvojče NESMÍ).
Zkuste si je v nich najít, než budete číst dál.
Třeba takhle:
„Jak to jako myslíš, že přijdeš pozdějc!? To nemyslíš vážně!“ > Ty
prostě musíš přijít normálně! / Nesmíš přijít později.
„To je ale hrozný, zas ta kolona, já se zblázním!“ > Ta kolona
tady nesmí být! Mám přece nárok
projet plynule.
„Jestli se mi to zas nepovede, jsem fakt úplně k ničemu.“ > Musím
to zvládnout, jinak jsem
k ničemu.
Všelijaká naše MUSÍ / NESMÍ se vztahují k
nám samým, ke druhým lidem, nebo ke světu. Jsou
to přehnané požadavky a jejich splněním podmiňujeme svou existenci a spokojenost.
Když je budete používat často a v řádné síle, pocítíte vlastní nedostatečnost, pohrdání druhými a naprostou nespokojenost se
stavem věcí vezdejších.
Jenom bábovky, co to nevydrží a chtějí se cítit líp, změní tyto nároky na preference:
„Byla bych radši, kdybys přišel dřív, ale pokud to nejde, zařídím se podle
toho.“
„Kolona, nepříjemná věc. Ještě že s sebou mám čtení, nějak to vydržím.“
„Udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo. Když to nevyjde, naštve mě
to, ale asi to nebude konec světa.“
A vůbec si hlídají, o čem všem si myslí, že to musí nebo nesmí být, protože
toho je ve skutečnosti strašně málo.
Jsou i rozumná MUSÍM – Musím donést nemohoucí
mámě oběd, Musím pozorně řídit, Nesmím krást šampony. Tyto rozumné
příkazy/zákazy se týkají oblastí jako je přežití (sebe a druhu) a v té
souvislosti
základních (skutečně jen základních) společenských norem.
Ale těmito nuancemi si nekomplikujte život, a pokud chcete v bahýnku
nespokojenosti honit své pochodující nervy, cpěte MUSENÍ, kam to jen půjde – a
ono to půjde 😉
Poslední květnový a důkladně zalitý pozdrav (spolu s pár odkazy níže) posílá
Michaela Peterková
_________________________
PhDr. Michaela Peterková
Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz
NOVÉ VIDEO o jedné staré pravdě – pro spuštění klikněte zde
Pokud chcete, koukněte i na další videa
Zrovna jsem zahrabaná v tématu, jak různá jídla a nápoje ovlivňují naši psychiku. Máte nějaké osobní poznatky, že by s vámi – vaší emotivitou, náladou, úzkostnými, depresivními stavy, ale třeba i s procesy jako je paměť a myšlení nebo ne/pozornost – něco dělaly určité potraviny nebo nápoje? Často mezi takové patří hodně sladké potraviny, káva, alkohol, ale i potraviny obsahující lepek, také čokoláda, avokádo či fast food. Pozorujete přímou souvislost mezi tím, co ne/jíte, a jak se cítíte? Jestli se se mnou chcete podělit o svou zkušenost, budu ráda – stačí jen odpovědět na tento mail. Díky předem!
Dobrý den
Dovolím si podat své velmi osobní a velmi pozitivní svědectví o skutečné transformaci, kterou vyvolalo sledování Vašich „psycho-příspěvků“.
Vše se týká zde uvedeného tématu o vlivu potravin na psychiku ale také (a to zásadně) i připojeného videa s tématem: MUSÍM//NESMÍM.
Začnu tím jídlem. Hodně se mnou tohle téma rezonovalo, vyjmenované potraviny patřily k těm, se kterými byl velký problém. Nesnášenlivost//intolerance, pseudoalergie, přecitlivělost, dráždivý tračník apod, jsou všechno věci, které jsem víc než 10 let každodenně řešil.
Dneska jsou nějaké nesnášenlivosti//alergie vcelku běžné, za mého dětství věc zcela neznámá, to i pro mně.
Asi proto jsem se s tím nikdy nesmířil a vynaložil mnoho času a mnoho úsilí ty problémy s potravinami změnit.
Namátkou, šlo v té souvislosti o krevní testy, eliminační diety, žaludeční sondy, bezlepkovou stavu, psychoterapie, antidepresiva, pozitivní programování, homeopatickou léčbu, akupunkturu…
Ve výsledku jsem se propracoval ke zlepšení něco mezi 0-1%.
Jak by k tomu asi řekl Jára Cimmerman-a to opravdu není mnoho.
A jsme u té transformace.
BODEM ZLOMU se stalo právě video o MUSÍM//NESMÍM, kdy jsem si nejdřív našel mnoho (desítek) mentálních programů s podmíněním: MUSÍM. Mnohé (nejspíš všechny) nepotřebné, nechtěné, takže jsem si je v hlavě „zaktualizoval“ = změnil na verzi bez toho MUSÍM.
Potom mně napadla zásadní myšlenka:
Prozkoumat, zda ty problémy kolem potravin mají nějaké svá MUSÍM//NESMÍM“.
MUSÍM žádné, ale „NESMÍM“ bylo všude.
Přesně to sedělo, kde byl potravinový problém, bylo vždycky i nějaké NESMÍM.
Pro jiného člověka jen zvláštní shoda náhod, ale mně to po těch letech začalo najednou dávat smysl. Byl to pro mně spojovací článek mezi tím vším co se dělo.
Zaplať bůh, jak říkáme my ateisti, že jsem se kdysi školil v „energetické psychologii“ a mohl jsem s tím na tomto základě začít okamžitě a hlavně SÁM pracovat, Během odpoledne jsem většinu těch NESMÍM odstranil, jinak řečeno jsem to v hlavě „zaktualizoval“ na verzi bez toho podmínění NESMÍM.
Po dvou, třech dnech jsem začal testovat změnu.
Začal jsem s kávou. Dříve i půl lžičky bylo zdrojem totálního kolapsu, to byly stavy jako když mám v těle silnou chřipku, k tomu podrážděnost, vztek, neschopnost se soustředit…
Teď si už přes dva měsíce dávám klidně dvě silné kávy denně a je to to velmi příjemné povzbuzení. Tak bych mohl pokračovat i o jiných potravinách, koření, přísadách…
Celkově jsem se během těch několika dní naprosto vrátil do života jaký jsem si celou tu dlouhou dobu přál mít= abych mohl prožívat nějakou radost, abych mohl něco kloudného dělat= abych měl na to dostatek energie, abych měl dobrý pocit ze svého uzdraví a byl spokojený a vyrovnaný.
To všechno předtím chybělo a s vymizením trávicích problémů se začaly dít tyhle pozitivní změny.
Úžasná zkušenost !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Závěrem bych to celé shrnul:
Zasloužíte si VELIKÝ DÍK za psychologickou osvětu i za humor, který k tomu přidáváte. Díky Vám jsem si uvědomil negativní dopady skrytých mentálních programů typu: „MUSÍM//NESMÍM“.
Poděkování mně přijde vlastně docela málo, jestli se někdy potkáme, vidím to na flašu slivovice…!!!
Úplně poslední věc, nikdy jsem nevěřil, že nějaká psychosomatika vůbec existuje, že za vším může být psychika a na začátku mnoha vleklých problémů by mohlo být třeba jen obyčejné slovo (jako v tomto mém případě-ale o tom už se nechci z čas. důvodů rozepisovat).
Teď mně život přesvědčil, že jsem se mýlil a že „MENTÁLNÍ AKTUALIZACE“ (jak jsem tomu procesu začal říkat) může být rozhodující v celém procesu uzdravení.
Mnoho úspěchů ve Vaší další práci
S pozdravem – Marek
Dobrý den, Marku,
díky za Vaše slova a popis změny, kterou jste odstartoval. Fakt je, že člověk vůbec netuší, kolik zvyků následuje, aniž o nich přemýšlí (platí i na myšlenkové návyky, právě třeba toho typu musím/nesmím). A když přemýšlet začne, objeví celý nový vesmír – o který třeba ani úplně nestál:)
Tak ať Vám ty pozitivní účinky vydrží (měly by, mají poctivý základ), jsem ráda, že jsem Vám mohla být trochu užitečná, a mějte se co nejlíp!
MP
PS. Na tu slivovici byste byl asi sám, já už tomu moc nedám, radši švestky ještě před transformací:)