Uvidíte zajímavou zrakovou iluzi, která dokazuje, že naše vnímání nám neposkytuje přesné informace o okolním světě. Vnímání totiž někdy realitu dotváří a přetváří.
Aby člověk mohl zdárně fungovat ve svém prostředí, potřebuje mít k dispozici jistou sumu informací o něm. Celý život informace přijímáme, vyhodnocujeme je a podle toho jednáme. Vnímání je proces, v němž se smyslová data přeměňují na vjemy. Např. na sítnici oka dopadne elektromagnetické záření o vlnové délce 520 nm – tolik fyzika. Toto záření se ještě v oku složitým způsobem mění na elektrický signál; ten putuje do zadní části mozku, speciálně uzpůsobené k vidění, a výsledkem je vjem zelené barvy.
Ve vnímání nejde o pasivní kopírování informací z okolí do mozku, nýbrž o kopmlexní a – co je nejdůležitější – aktivní konstrukci vjemů z příchozích fragmentů. Vnímání některých jevů se učíme a existují rovněž jevy, pro jejichž vnímání máme určitý vrozený základ. Jedním z takových objektů je lidský obličej – experimentálně bylo prokázáno třeba to, že člověk už jako novorozeně upřednostňuje lidský obličej před jinými podněty a že je-li mu prezentován obličej, kde např. nos je nahoře a oči dole, ignoruje ho ve prospěch obličeje, kde jsou všechny části na svém místě. O důležitosti lidského obličeje jako objektu vnímání svědčí skutečnost, že pro jeho rozpoznávání máme v pravé mozkové hemisféře speciálně vyhrazenou oblast. Je-li tato oblast poškozena, projeví se to u dotyčného jedince jako porucha zvaná obličejová agnozie (prosopoagnozie), tedy neschopnost rozpoznávat tváře.
Níže na obrázku vidíte Margaret Tchatcherovou, tedy přesněji vidíte iluzi Margaret Tchatcherové – opravdu to na první pohled vypadá jako její fotografie vzhůru nohama, ale povšimněte si, že oči a ústa jsou převráceny o 180°. Klikněte a se fotka otočí …
