Že se pojem erotomanie používá jako označení pro nadměrnou touhu po sexuálních aktivitách, je všeobecně známé. Má však ještě jeden význam – jde o bludnou představu a její projevy: Jedinec postižený erotomanií je přesvědčen, že je intenzivně milován někým jiným; toto přesvědčení je však mylné a objektivně nepodložené.
Nejčastěji se týká žen a onen protějšek bývá obvykle někdo veřejně známý (politik, zpěvák, místní kněz nebo úspěšný podnikatel apod.). Žena je přesvědčená, že dotyčný muž je do ní zamilovaný natolik, že jí neustále posílá nějaké tajné signály své náklonnosti – tyto narážky žena rozezná třeba v textu písní, v obsahu politické diskuse nebo nedělního kázání v kostele. Postižené ženě nejdříve stačí jen vědomí, že je milována; časem ji však vyčkávání přestane bavit a začne usilovat o kontakt s dotyčným mužem. Pokud ji neodpoví, nebo ji odmítne, najde si žena nějaké pro ní přijatelné vysvětlení a dál setrvává ve svém přesvědčení, že ji onen muž hluboce miluje.
Erotomanie je případem „lásky na první pohled“ – propuká totiž okamžitě a bez varování. Zpravidla se týká poměrně mladých žen; není tedy doménou nějakých zapšklých a osamělých postarších dam, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Trvání této poruchy se nepočítá ve dnech či týdnech; erotomanie může svému nositeli komplikovat normální fungování mnoho let, případně i celý život.
PhDr. Michaela Peterková
www.psyx.cz
Doporučuji:
Online test duševních poruch – Test, který orientačně zjišťuje nejčastěji se vyskytující duševní poruchy (projití testu je zdarma; na konci, pokud usoudíte, že test je kvalitní, platíte malou částku za výsledek)
Dobrý den,
poskytněte, prosím, odkazy na odbornou literaturu. Takto Váš text nevypadá příliš důvěryhodně, obzvlášť pokud je doprovázený „odbornými“ výrazy jako „zapšklé a osamělé postarší dámy“. Děkuji
Hezký den,
článek je z kategorie „populárně naučných“ – k těm běžně patří používání „odborných“ výrazů, jak píšete, a rovněž absence zdrojové literatury. Ale i bych Vám vyhověla, ovšem tento text jsem psala přes více než deseti lety a už si nepamatuju, co přesně mě k tomu inspirovalo. O erotomanii si ovšem lze z odborného hlediska počíst v kterémkoli tlustospisu o psychopatologii – z některého z nich jsem nejspíš čerpala i já.
Podle mého názoru odkazy na relevantní literaturu do populárně naučného textu patří.
Co se týče tohoto případu, žádný tlustopis potřeba není, stačí pár vteřin googlit. Např text níže z Journal of the national medical association (1980) obsahuje celkem stručné shrnutí
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2552541/pdf/jnma00042-0059.pdf
Zajímavý je třeba odstavec INCIDENCE
„The incidence of erotomania is not known. It does not appear to be confined to any one culture, society, continent, age, sex, race, or socioeconomic status.
() Probably, it is often not recognized as a distinct syndrome and is consequently classified under one of the larger psychiatric categories. Nor do all of the persons with this syndrome come to the attention of mental health professionals.
Typical cases have been described in court proceedings and newspaper accounts. Doust and Christie report 20 recent cases, including the
15 cases discussed by Enoch et al. It would probably be safe to assume that the total number of cases existing in scientific world literature is less than 100.“
Tento odborný text explicitně uvádí, že v incidenci neexistuje genderový rozdíl, což je v rozporu s tím, co píšete vy. Ale vzhledem k tomu, že popsaných případů erotomanie je tak žalostně málo, tak je asi jedno, jestli tam ten genderový rozdíl je, nebo není. Považuji ovšem za chybu, neuvést v populárně naučném článku, že tzv. erotomanie je syndrom, který se empiricky vyskytuje v maximálně omezené míře a populace se prakticky netýká (jak se uvádí např. v článku zde http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0924933816019763
„Erotomania (also known as De Clerambault’s syndrome) is usually described as a rare delusional syndrome“
že by zapšklá postarší osamělá žena? 😀
tak to je mi líto arture, z toho už se asi nedostaneš