Komplex či pocit vlastní méněcennosti je poměrně častým problémem, který lidem znesnadňuje bytí se sebou samými a následně komplikuje i soužití s druhými lidmi. Pokud někdo (vědomě nebo nevědomě) pochybuje o vlastní hodnotě a nedůvěřuje si, těžko může správně ocenit druhé a věřit jim.
Michaela Peterková: CO TO S NÍ(M) JE?
Knížka o dětských psychických a výchovných problémech zdarma ke stažení
Pokud se staráte o děti a zajímá vás oblast jejich psychiky, je tahle knížka přesně pro vás. Tady si ji můžete zdarma stáhnout. Knížka je ve formátu pdf, takže ji přečtete na počítači, tabletu, mobilu i ve čtečce, nebo si ji můžete vytisknout. Pro získání knížky prosím zadejte svůj e-mail:
Představte si závody v běhu: Jednotliví závodníci čekají na čáře na startovní výstřel, po němž vybíhají. Někteří zvládnou odstartovat dobře a jsou vpředu; jiní tak úspěšní nebyli – někdo třeba na startu „zaspal“, jiný zakopl nebo dokonce spadl a další špatně našlápl a vykloubil si kotník. Někteří smolaři se dokážou vzpamatovat a skupinu vpředu startovního pole dohnat, některým se to však nepodaří.
Psychologický zpravodaj – únor 2014
Člověk mnohdy hodnotí a jedná na základě určitých vnitřních šablon, o jejichž existenci nemá nejmenší tušení. V tomto zpravodaji bych Vás ráda seznámila s dvěma šablonami, které způsobují, že se občas chováme k druhým lidem dosti nespravedlivě.
Uvidíte zajímavou zrakovou iluzi, která dokazuje, že naše vnímání nám neposkytuje přesné informace o okolním světě. Vnímání totiž někdy realitu dotváří a přetváří.
Michaela Peterková: Doktor mozek
Také chcete umět ovlivnit svou náladu, aktivitu, bolest, inspiraci a empatii? Jde to – přirozeně, nechemicky a jednoduše. V knížce Doktor mozek se dozvíte, jak na to.
Klíčovým problémem morálky je otázka „dobra“ a „zla“, resp. „správného“ a „špatného“. Filozofie, resp. etika řeší problém morálky snad po celou dobu od svého vzniku s tím, že se zaměřuje spíše na to, jak by lidé jednat měli. Psychologie se zase snaží zjistit zejména to, proč lidé jednají tak, jak jednají.
Jedna z verzí Kantova kategorického imperativu zní: „Jednej podle té maximy, od níž můžeš současně chtít, aby se stala obecným zákonem.“
Obranné mechanismy zná a používá nejspíš každý z nás. Příklad: Usilujeme o získání pro nás velmi prestižního pracovního místa, zúčastníme se výběrového řízení a pak nám přijde oznámení, že jsme nebyli úspěšní a místo bude obsazeno někým jiným. Možnou reakcí je zamyšlení se a přiznání si nějakého nedostatku s tím, že na jeho odstranění zapracujeme, abychom příště uspěli lépe. Nebo si řekneme něco v tom smyslu, že jsme o to místo zas až tak nestáli, protože je to daleko, nebo že tam je divný šéf a stejně nenabízeli kdovíjaký plat … takže se vlastně vůbec nic nestalo, když to nedopadlo. Reakce tohoto druhého typu odpovídá použití obranného mechanismu.
Že se pojem erotomanie používá jako označení pro nadměrnou touhu po sexuálních aktivitách, je všeobecně známé. Má však ještě jeden význam – jde o bludnou představu a její projevy: Jedinec postižený erotomanií je přesvědčen, že je intenzivně milován někým jiným; toto přesvědčení je však mylné a objektivně nepodložené.