Václav Havel - vzpomínka a díky

28.12. 2011
A ty nevídané jevy, jako např. trvalejší zájem o cokoli nebo ocenění hodnot reprezentovaných Václavem Havlem, popsané v původním textu, se dějí dál, i jeden a půl týdne po smrti V.H. Na mnoha místech se stále kupí svíčky. Asi nejvíce jich je kolem sochy sv. Václava na stejnojmenném pražském náměstí – nepřehlédnutelná červeno-žlutá záplava. Kromě toho, že je to pěkné samo o sobě, má toto vzpomínání ještě jeden rozměr – v nejednom z nás může zas po nějaké době probudit trochu té národní hrdosti, na kterou si tady většinou moc nehrajeme ani nebývá mnoho důvodů ji pociťovat. Tak si v těchto dnech poučený zahraniční turista může říct: "Ti Češi jsou ale citlivý národ, umějí projevit vděčnost a nezapomínají." Hezké.

22.12.2011
Jako většina lidi v téhle zemi jsem se s Václavem Havlem nikdy nesetkala. Ale není vždy potřeba osobní vztah k tomu, aby pro člověka jiný člověk něco znamenal. Svědčí o tom obrovský zájem "obyčejných" lidí, kteří stojí hodinové fronty, aby se poklonili rakvi s tělem V.H., kteří na spontánně vzniklé ostrůvky svíček přinášejí vlastní příspěvky, kteří dočasně přebarvují své weby načerno nebo ještě jinými způsoby projevují zármutek nad odchodem velkého muže. A tento zájem od neděle, 18. prosince, kdy Václav Havel zemřel, dosud (22.12.) neopadá, což je v současné rychlé klik-klik době neuvěřitelné nejen pro psychologa.

Vše už bylo napsáno. Václav Havel toho coby odpůrce zrůdného komunistického režimu a posléze prezident země udělal pro česko-slovenský region i Evropu hodně. Jestliže lidé ze vzdálenějších končin zeměkoule vědí něco o České republice, respektive že taková země vůbec existuje, je to z devadesáti procent zásluhou Václava Havla. V porovnání s většinou dnešních politických představitelů země působí V.H. jako zjevení z jiného světa. Nikdy nebyl podezírán z korupce a hájil si svá přesvědčení i proti převaze. Byl to chlap, který měl rád ženy, pivo a dobré jídlo. Václav Havel měl také mimořádný smysl pro humor a legraci si dělal a nechal dělat i ze sebe. Zejména to poslední jmenované je důležitým znakem duševní velikosti a duševního zdraví. A řečeno s kýmsi z opačného konce tohoto spektra: "pánové, kdo z vás to má?" Humor se ostatně objevuje a s vděčností přijímá i v této době, zdánlivě se smíchem neslučitelné. Za všechny zpráva zpravodaje ČT Tomáše Etzlera o jakémsi Číňanovi, který na svůj blog napsal, že Václav Havel udělal před svou smrtí pro svět ještě poslední dobrou věc, když s sebou vzal i Kim Čong Ila.

Václav Havel si to tady na té zemi odpracoval a bylo by sobecké chtít po něm ještě víc. Ale bude tu chybět. Byl to, zřejmě na dlouhou dobu, poslední člověk, kterého, když se vyjadřoval k těm základním, jednoduchým hodnotám, brali lidé vážně. Nemusel být denně vidět ve zprávách, aby jeho duch, jeho postoje a hodnoty kultivovaly a dávaly naději. Závidím a přeju Bohu a všem v tom dalším světě, že jim tam teď Václav Havel dělá společnost.

Díky, V.H.

Michaela Peterková
(ve (špatně) zkrácené verzi vyšlo 27.12.2011 v MF DNES)

nahoru