Radit přes e-mail je jako operovat poslepu

Představte si, že potřebujete odoperovat slepé střevo. Zbavit toho zbytečného zaníceného červíka vás má milý doktor s dobrou pověstí. Jen drobný detail – před měsícem oslepl. Ale to přece nevadí, má zkušenosti, leccos zjistí hmatem a zbytek nějak odhadne. … Hmmm, děkuju, radši to vydržím, než přijde do služby někdo jiný, řekli byste asi.

Poslepu by se nechal operovat jen málokdo příčetný. A přece to je přesně to, co chcete po psychologovi, který vás v životě neviděl a má vám poradit.

Jak mám dát dobrou radu v takovéto situaci: „Dobrý den, prosím o radu. S manželem se pořád hádáme, on se pak neovládá a je sprostý i před dětmi. Do poradny jít nechce. Jak s ním mluvit v klidu?“

Netuším, jak intenzivní ty hádky jsou, jak časté, kvůli čemu se strhnou. Jací jsou ti dva lidé? Jaký je jejich podíl vyvolání konfliktů? Spouštět je může jeden i druhý. Je manžel opravdu výrazně vulgární, nebo je jeho nejhorší slovo „hergot“ a jeho žena to jen příliš citlivě interpretuje? Nebo je opravdu sprostý, ale ona ještě víc? Mají se ti dva rádi nebo je jejich vztah rozložený? Jak často jsou děti svědky hádek? Jak hádky končí? Vysvětlí to pak dětem někdo? A tak dál a tak dál.

Prakticky nejde napsat něco, co bude mít nějaký význam. S jakou pravděpodobností odhadnu správně všechny ty důležité neznámé okolnosti? A psát podle obvyklého scénáře internetových raditelů „To pro vás musí být těžké. Chápu, jak se cítíte. Vyhledejte psychologa,“ je zase jinou ukázkou ztráty času na obou stranách.

Proč se špatně radí na dálku:

  • bez osobního setkání mám málo informací (někdo se například třese, má slabý hlas; někdo je narcistický, expanzivní; u obou bude pohled na to, co říkají, jiný)
  • většina problémů chce aspoň hodinový rozhovor (někdy mnoho takových rozhovorů), nejdou vystihnout v pár větách (miluju otázky typu „Umí hypnóza vymazat vzpomínky?“ – neumí, hotovo – jenže takový jednoduchý dotaz přijde jednou za pár měsíců)
  • ta práce je časově velmi náročná – za poslední roky jsem zodpověděla asi 2000 dotazů v internetové poradně a asi 1000 přes e-mail (vše zdarma); kdyby mi jeden zabral v průměru tak ¼ hodiny, dělá to 100 pracovních dní
  • současně ale té práci chybí kvalita – dovozuji i z toho, že cca 95 lidí ze sta už na odpověď nijak nereaguje

To jsou všechno důvody, pro které už poslepu operovat, neboli radit na dálku nechci. Radši se budu věnovat práci na online kurzech a práci s klienty v rámci osobních konzultací či workshopů – to přináší mnohem víc užitku.

A co vy, pokud nějakou tu radu chcete? Můžete to zkusit jinde, ale nejlepší bude, když vyhledáte někoho osobně. Při lehčích problémech zkuste nějakou literaturu, například nakladelství Portál a Grada vydávají hodně titulů zaměřených na duševní sféru. Pokud by to chtělo konzultaci a nemáte peníze, tak většina psychiatrů pracuje na pojišťovnu a mnoho psychologů najdete v organizacích, kterým taky neplatíte vy. Podrobnější článek na toto téma najdete například tady.

Pokud vás trápí lehčí úzkosti, deprese, nebo nízké sebevědomí, zkuste online kurzy Žlutá sova – stanete se díky nim psychologem sami sobě.

Na této stránce najdete hromadu svépomocných materiálů ke stažení, některé e-booky jsou tam zdarma.

Pokud jste zapsaní v mém mailing listu (dostanete se tam například stažením některé z knížek), tak budete dostávat pravidelné tipy, co se sebou dělat a jak zlepšovat svou psychickou realitu.

Doufám, že vám to, co jsem tu pro vás sepsala, dává smysl. Vážím si důvěry každého člověka, který se na mě obrátí, a ráda bych mu ji oplatila nějakou pomocí. Jenže tu pomoc nejsem schopná poskytnout v kvalitě, která by byla potřebná, a také pro mě není jednoduché na to nacházet čas – obrací se na mě větší než malé množství lidí (a do toho běžná agenda, psychologická práce, psaní, točení videí, příprava webinářů, online kurzů, newsletterů, přednášek, taky rodina, dům, zahrada, knížky, hudba…) Přeju vám vše dobré a když mi zachováte přízeň, budu ráda.

PhDr. Michaela Peterková

Bavte se a sdílejte: